Na Větrné hůrce - Emily Bronteová

Pojďme se na okamžik zastavit v Anglii roku 1770 – 1803. Právě tam a právě tehdy se odehrává román Emily Bronteové. V pozadí s děsivými duchařskými historkami započneme sledovat milostný příběh dvou neobyčejných lidí.

Na Větrné hůrce je nadčasová klasika. Často se na nás tenhle titul šklebí ze seznamu povinné četby a někteří studenti se diví proč. Prosté vysvětlení lásky napříč společenskými vrstvami navzdory okolnostím by nejspíše tyto lidi neuspokojilo. Výhod má tento román hned několik.

Jako první je jeho hloubka. City a důvody postav propracovány do nejmenších detailů umožňují vžít se do doby, místa i děje knihy. Právě prostředí je další výhoda. Člověk až na vyjímky většinou žije v rušných moderních městech, takže potřeba odpočinout si na moment je naprosto logická. A poslední je zcela jednoduchá. Děj, který dýchá o tajemstvích rozmazlených slečinek a zároveň naplní duši bolestivým pocitem soucitu. Protože příběh Heathcliffea a Kateřiny je opravdu tragický.

Ačkoli se v románu jedná hlavně o lásku tech dvou, nejsou to jediné hlavní postavy. Všechny (od Lintona až po Isabelu) byly vykresleny velmi důkladně a nevyzpytatelně a až do konce není jasné, jak se vše vyvrbí.

Prostředí všude kolem je popsáno velmi jemně a zlehka připravuje mysl na následující události. Už podle popisu krajiny je matně jasné, zda bude děj radostný či veselý. A ač je někdy čin nějaké postavy naprosto děsivý a neočekávaný, každý ho pochopí či ho bude tolerovat, protože je to prostě napsáno rychle a bez příkras.

Pokud se jedná o můj názor na různé postavy. Kateřina mi přišla nevyrovnaná, rozmazlená a sobecká. Pokud jde o dobré stránky: uměla být vzdorovitá a zastat se Heathcliffea skoro za všech okolností, stejně ale převažovaly zápory. Její snoubenec Linton. Byl neschopný, slabý a neměl sebeúctu. Uměl ale bezmezně milovat a byla to skvělá partie. Heathcliffe je úplně jiná kapitola. Srovnávat ho s jeho sokem by bylo jako srovnávat umírajícího holoubka s lovívím orlem. Po smrti Kateřiny se jeho láska změnila v žluč a Heathcliffe zahořkl.

Nelly, která většinu příběhu vypráví, je milá starší žena. Ne moc chytrá a hodně upovídaná, prostě jedna z mnoha služebných. Protože ale všechno viděla na vlastní oči, získává post nadprůměrného vypravěče.

Děj chvíli nepostojí. Přeskakuje od pana Lockwooda ke Kateřině přes její dceru Katku až po Haretona. A možná právě to je důvod, proč stále patří mezi nejlepší knihy klasické literatury. Kdo by nechtěl věřit v tak silnou náklonost rostoucí od dětství, která strvá až do smrti? Doufám, že se spolu ještě naposledy dvě duše setkaly.