Kdo jako dítě záviděl ptákům
křídla? Kdo někdy toužil skočit a letět? A co takhle, kdyby se
to stalo... bylo by všechno doopravdy tak úžasné jako v našich
představách? Šesti dětem se to přihodilo, staly se z nich
mutanti.
Neznat své jméno, rodiče nebo datum
narození? Muset žít na samotě, kde se dá spoléhat jen jeden na
druhého a nelákat ani sebemenší pozornost. Zapadat s davem. Už
to nezní tak skvěle, co? Přesně tohle se stalo Maxi, Tesákovi,
Andílce, Iggymu, Pšoukovi a Breptě.
Příběh je směsicí fantasy s
akčními scénami a díky napínavému dobrodružství se čte skoro
sám. A čtenář se občas nad stránkami pozastaví, protože něco
z té knihy je tak děsivě logicky napsáno, že si je člověk na
okamžik jistý, že to musí být pravda.
Jelikož jsem četla mangu jen první
volume, neměla jsem moc vysoké očekávání ani nároky ale
myslím, že kdybych je měla, stejně by mě tahle knížka dokázala
překvapit. Začíná hezky a jemně ve slunečném dni na jahodách,
jak ale děj získává spád, ocitáme se v temné Škole,
procházíme New Yorkem a utíkáme před pronásledovateli.
Kousek
u konce mi začaly trochu lízt krkem Andělčiny zázračné
schopnosti, které objevovala jako na běžícím pásu. Když se nad
tím teď zamýšlím, docházím k tomu, že na Andílce byla dobrá
jen její vlastnost nevypovídat před nepřáteli, jinak mi přišla
(hlavně díky Maxiině stylu výchovy) ukňouraná a rozmazlená.
To se
ale nedá říct o Tesákovi, který byl přesně takový, jaké si
představuji hrdiny. Mlčenlivý, hrdý a statečný. Na Maxi jsem
měla často protichůdné názory. Na jednu stranu byla statečná a
na druhou lehkomyslná. Uměla skvěle přežít, jednalo-li se ale o
Andílku, tak ihned ztrácela hlavu a vrhla se bez plánu do
sebevětšího nebezpečí. Iggy mi přišel takový neutrální. Měl
zatraceně dobré smysly, ale kniha ho ignorovala. Pšouk byl dítě
a Andělčin bratr (takže jsem k němu žádnými sympatiemi
nezahořela, bohužel), navzdory tomu ale nebyl tak špatný.
Poslední byla Brepta a s tou jsem se kupodivu až moc ztotožnila
(ačkoli by ji neuškodilo vědět, kdy mlčet).
Celkově
Maximum Ride hodnotím
spíše kladně. Kdybych měla ohodnotit v procentech, dala bych
takových devadesát na deset a proto mě lehce irituje, že byl
přeložen jenom jeden díl z celé série. Snad někdy v budoucnu.
Tuto knížku jsem kdysi koupila bráchovi k Vánocům, zatím se k četbě nedostal ani on ani já, ale asi na to mrknu ;)
OdpovědětVymazat