neděle 2. března 2014

Maximum Ride: Experiment s Andílkou - James Patterson

Kdo jako dítě záviděl ptákům křídla? Kdo někdy toužil skočit a letět? A co takhle, kdyby se to stalo... bylo by všechno doopravdy tak úžasné jako v našich představách? Šesti dětem se to přihodilo, staly se z nich mutanti.

Neznat své jméno, rodiče nebo datum narození? Muset žít na samotě, kde se dá spoléhat jen jeden na druhého a nelákat ani sebemenší pozornost. Zapadat s davem. Už to nezní tak skvěle, co? Přesně tohle se stalo Maxi, Tesákovi, Andílce, Iggymu, Pšoukovi a Breptě.
Příběh je směsicí fantasy s akčními scénami a díky napínavému dobrodružství se čte skoro sám. A čtenář se občas nad stránkami pozastaví, protože něco z té knihy je tak děsivě logicky napsáno, že si je člověk na okamžik jistý, že to musí být pravda.
Jelikož jsem četla mangu jen první volume, neměla jsem moc vysoké očekávání ani nároky ale myslím, že kdybych je měla, stejně by mě tahle knížka dokázala překvapit. Začíná hezky a jemně ve slunečném dni na jahodách, jak ale děj získává spád, ocitáme se v temné Škole, procházíme New Yorkem a utíkáme před pronásledovateli.
Kousek u konce mi začaly trochu lízt krkem Andělčiny zázračné schopnosti, které objevovala jako na běžícím pásu. Když se nad tím teď zamýšlím, docházím k tomu, že na Andílce byla dobrá jen její vlastnost nevypovídat před nepřáteli, jinak mi přišla (hlavně díky Maxiině stylu výchovy) ukňouraná a rozmazlená.
To se ale nedá říct o Tesákovi, který byl přesně takový, jaké si představuji hrdiny. Mlčenlivý, hrdý a statečný. Na Maxi jsem měla často protichůdné názory. Na jednu stranu byla statečná a na druhou lehkomyslná. Uměla skvěle přežít, jednalo-li se ale o Andílku, tak ihned ztrácela hlavu a vrhla se bez plánu do sebevětšího nebezpečí. Iggy mi přišel takový neutrální. Měl zatraceně dobré smysly, ale kniha ho ignorovala. Pšouk byl dítě a Andělčin bratr (takže jsem k němu žádnými sympatiemi nezahořela, bohužel), navzdory tomu ale nebyl tak špatný. Poslední byla Brepta a s tou jsem se kupodivu až moc ztotožnila (ačkoli by ji neuškodilo vědět, kdy mlčet).
Celkově Maximum Ride hodnotím spíše kladně. Kdybych měla ohodnotit v procentech, dala bych takových devadesát na deset a proto mě lehce irituje, že byl přeložen jenom jeden díl z celé série. Snad někdy v budoucnu.

1 komentář:

  1. Tuto knížku jsem kdysi koupila bráchovi k Vánocům, zatím se k četbě nedostal ani on ani já, ale asi na to mrknu ;)

    OdpovědětVymazat