Deník Anny Frankové

Napsala: Anne Franková

Nakladatelství: Plejáda

Počet stran: 262

Vazba: brožovaná s přebalem

Myslím, že tuhle knížku není třeba představovat, protože každý o ní alespoň zaslechl. Chronologicky seřazené deníkové záznamy a dopisy popisující život v zadním domě až ke smutnému konci. Když, jako jediný přeživší z celé rodiny Otto Frank dorazí po válce domů, Miep Giesová mu předá deník jeho dcery. Po dlouhé váhání se rozhodne upravený deník vydat.

Vše začne tím, že Anna dostane k narozeninám sešit nadepsaný Deník. Prvních pár zápisů je oddechových a Anne v nich představuje sebe, svou rodinu a přátele. Jakmile ale dojde k ukrytí do zadního traktu, začínají být Anniny dopisy temnější a ona sama dospívá z drobet rozmazlené holčičky do rozumně uvažující dívky. Ta tam jsou ty doby, kdy měla Anne vše, co chtěla. Teď má pár založního oblečení a přes den nemůže dělat prakticky nic, co způsobuje hluk. Jsou i takové chvíle, kdy se někdo nebezpečně blízko přiblíží k jejich úkrytu a tak se nikdo v traktu nesmí ani hnout. Pokud ale chtějí přežít a zůstat skryti, musí se ovládat.

Deník Anny Frankové jsem dostala od dědy k Vánocům a hned se mi od pohledu zalíbil. Na jednoduchých papírových deskách v tmavě modré barvě je nasazen přebal s Anninou fotografií. Jako důkaz, že to, co stojí v knize napsáno je pravda a stalo se to jsou na prvních pár stránkách fotografie Anny a její rodiny, díky čemuž se Deník zavrtá hluboko do duše a nejde na něj snadno zapomenout. Jako jediné mínus bych dala to, že mi přijde trochu křehký. Občas mám strach ho pevněji chytnout, aby se mi neroztrhl. Ale to bude nejspíš jenom můj problém.

Hodně jsem si toho z Anny Frankové odnesla v sobě a můj názor na ní se během přečtených stran měnil. Ze začátku jsem ji neměla ráda. Přišla mi povrchní a namyšlená. Nechci tvrdit, že by se během knihy extrémně změnila, myslím, že to jsem se na ni jen podívala z jiného úhlu, protože Anne byla jako mince. Z rubu byly všechny ty dětské vlastnosti jako namyšlenost, povrchnost, touha být středem pozornosti a z lícu byla vyspělost, starost, laskavost. Takže když si člověk uvědomí, že tahle skvělá dívka zemřela jenom kvůli Hitlerově nenávisti k Židům, myslím že se i trošku poučí. Protože nejde nesnášet jinou národnost, když před očima vidíte malou holku, která jen díky ní zemřela v Bergen-Belsenu.