Statisíce vylidněnou Zemi ovládá škodolibý počítač, který čte brakovou literaturu a jejími postavami celou planetu zaplňuje. Voják Bernhard Rordin je poslán na průzkumnou výpravu Země, kde skončí díky lstivosti ostatních vojáků. Spolu s robotickým politrukem Robodruhem vyráží na cestu, která nebude probíhat přesně podle plánů.
Bernhard Dobyvatel
Po téměř úspěšné misi se Bernhard ocitá na vězeňské planetě Plíživá Smrtka. Zdá se, že je s ním provždycky konec. Jenže zdání klame.
V knize jsou obasaženy dvě na sebe navazující povídky od švédského autora Sama Lundwalla, které se odehrávají ve vesmíru budoucnosti, kdy planetární federace bojuje o staré opuštěné planety, které mají překvapivě účinnou obranu.
I když se první povídka jmenuje Nic pro hrdiny, Bernhard Rordin mezi ně rozhodně nepatří. Je to sebestředný strašpytel házející hnuj na vše kolem, co se ho netýká. Ale aspoň se neřadí mezi jednu z těch pomalu svatých postav, které nemají na práci nic jiného, než zachraňovat ostatní a pronášet statečné projevy.
Podle anotace se zdá, že kniha bude vtipná a akční, sci-fi, od kterého se nejde odtrhnout. Kdybych měla hodnotit podle očekávání, nejspíš bych zašla do krutosti a z plna hrdla se autorovi vysmála. Jenže to já neudělám. Místo toho budu recenzovat jakousi parodii na sci-fi, která si z žánru utahuje, jak už je ostatně Lundwallovým stylem.
Pustil paprskomet a pokusil se panicky zahrabat do podlahy. S potěšením poslouchal, jak těsně vedle něj kdosi ječí smrtelnou hrůzou, než si všiml, že je to on sám, a honem sklapl.
Začátek je zmatený, v ději se prolíná spousta postav, které se představují stylem "tak tady jsem, odeřvu si svoji část a pak zas půjdu". Bernhard přichází okolo třetí kapitoly a už od začátku jde jasně vidět jeho pravá povaha.
Zajímavou a opravdu směšnou bytostí je Robodruh, který i v těch nejnevhodnějších chvílích pouští na své obrazovce reklamy a pokouší se vydělat prodejem všeho možného. Opravdu skvělý partner průzkumník.
"Máte potíže s lupy?" otázal se Robodruh tonem, jenž zřetelně naznačoval, ža Bernhard je putující lupí kolonie. "Máte mastné vlasy? Padají vám? Dívky se ti smějí? Nemysli si, určitě se ti smějí! A to se nestydíš? To se ví, že se stydíš! Ale TU TO MÁME - HERKULŮV ŠAMPON - JEDINÝ, KTERÝ..."
"Zavři zobák!" zařval Bernhard.
V Bernhardovi Dobyvateli je dobře zvoleným zpestřením planeta Plíživá Smrtka, která má jako vězení velmi účinný systém. Je plná nespravedlnosti a krutosti i k poměrně "nevinným" vězňům a sadističtí dozorci ji jen přidávají na půbavu.
Ale i přes dobře vybrané a vtipné postavy a scény, i přes podrobně vymyšlený svět mi nijak extra nesedl styl, kterým jsou obě povídky napsané. V těch důležitých okamžicích, kdy mě měli navnadit a rozčílit byl autor nejistý a takové chvíle potom splývaly s okolním textem, takže výsledek byl poněkud neohrabaný.
Obě povídky jsou tak akorát dlouhé, mají vtipné scény i nechutnou hlavní postavu, stejně jim ale něco chybí. Něco z té živosti, která by pomohla čtenáře rozvášnit a povznést dílo zase o kus výš.
Hrůzyplný hlas dosahoval až k němu, silný, mohutný a strašlivý; vysvětloval vojákům názor Starého Držkouna na jejich právo na život, na jejich vzhled, morálku, jejich předky a pochybnou pověst jejich matek. Byl pečlivost sama a nezapomněl jedinou smrtelnou urážku.
Jako oddychová úsměvná četba je nicméně nejlepší výběr a ikdyž nepatří mezi nejlépe napsané povídky ani mezi knihy s nejlepším hlavním hrdinou, pro mě na ni bylo něco, od čeho se mi postupně nechtělo odtrhnout a co mi zvedlo náladu na celý den.
7/10
Napsal: Sam J. Lundwall
Vydalo: Trifid
Počet stran: 392
Vazba: brožovaná
Žádné komentáře:
Okomentovat