Tygrovo prokletí

Napsala: Colleen Houck

Nakladatelství: CooBoo

Vazba: pevná s přebalem

Počet stran: 408

Série: Tygří sága
Díl: 1.

Kelsey je obyčejná sedmnáctiletá holka, co si přes léto potřebuje trochu vydělat. Vzhledem k jejímu věku a vzdělání je ji doporučena brigáda u kočovného cirkusu, právě zakotveného v městě. Péče o tygra zní jako skvělé dobrodružství a Kelsey stejně nemá moc na výběr, tak ihned na nabídku kývne. Vše vypadá skvěle a Kelsey se v cirkusu sblíží s bílým tygrem Dhirenem, kterému chodí číst a tráví u jeho klece velmi často a tygr si na ni tak zvykne, že i když má příležitost utéct, v klidu zaleze zpět do klece a nechá Kelsey zamknout mříže. Když přijede tajemný pan Kadam a chce si Dhirena odvézt do rezervace v Indii, nabídne Kelsey místo tygrovy společnice. Kelsey souhlasí a myslí, že tohle léto bude úžasné, nečeká ale, že odhalí mnohá tajemství Indie, nebo že občas bude muset bojovat o holý život.

Kdo by si na začátku prologu pomyslel, že až s knihou skončím, budu mít projetou Indii, poučím se něco o božstvech, rozeznám od sebe makaka a šimpanze (dobře, to rozeznám normálně) a stihnu přitom prožít skvělou fantasy romantiku? Právě tohle se totiž stalo. Jakmile se kniha jednou otevře, už nepůjde pořádně zavřít. Colleen Houcková vybavila svůj příběh spoustou akce a hrdiny jako vystřiženými z Indiana Jonese.

Tygrovo prokletí má vše, co by měl romantický příběh obsahovat a možná i něco navíc. Jako velké plus bych vyděla prostředí. Ve většině romanticko-fantastických knihách na hlavní hrdiny nečíhá nic jiného, něž jejich rodné město a nekončící vyznání lásky. V Tygrově prokletí ale Kelsey s Renem mají na úprku před hrozbami džungle čas i na vzájmné okukování a pomalá našlápnutí k tomu druhému.

Setkala jsem se s názorem, jestli to náhodou není jenom polo zoofilní slátanina na přitažlivém podnosu. I přes to, že Ren stíhá ve svém lidském těle Kelsey svádět, jako tygr se jen povaluje, loví nebo dělá jinou, pro tygry typickou věc, a nikde v knize není náznak žádných praktik Kelsey s Renem – tygrem (snad kromě olizování obličeje :D). 

První díl série mě nadchl a povzbudil v touze přečíst si i další díly, protože.. ten konec.. no.. Po přečtení se dostavil takový ten „skvělá kniha a hrozný konec“ pocit, který na vás v hlavě řve:„Padej do knihovny pro druhej díl!“ a ikdyž to tady (napsané na stránkách) vypadá celkem děsivě, ten pocit si užívám a je skvělé, že ho u mě spustila autorka, jejíž knihy jsem nikdy předtím nečetla. Série má velký potenciál a já budu doufat, že ho paní Houcková nezahodí, ale rozvine ho v něco většího, něž dokázali obvyklé dívčí románky.