Lolita

Napsal: Vladimír Nabokov

Nakladatelství: Paseka

Počet stran: 381

Vazba: měkká

Humbert Humbert je pohledný čtyřicátník, kterého by si za muže přála snad každá žena. Má styl, lahodný hlas a umí plynně francouzsky. Jeho jediná chyba je slabost pro mále holčičky, kterým mazlivě přezdívá nymfičky. Svou slabost velmi pečlivě skrývá před světem a jako obranu proti touze se dokonce dvakrát i přes svou obrovskou nechuť ožení. Jeho první sňatek je z čistě ochranných důvodů a poslouží mu k němu prostoduchá Valérie, s kterou to ale díky Humbertově chladnosti ve fyzické oblasti nevyjde a jeho choť mu uteče s jakýmsi Rusem. 

Jeho druhá manželka je Charlotte Hazeová, nadprůměrně hezká žena s poněkud povrchní povahou, kterou si Humbert rozhodne vzít jen kvůli malé nymfičce Dolores, která ho na první pohled okouzlí. Kniha sleduje Humbertovu minulost, setkání s pravou nymfou a začátek i konec jeho poblázněnosti.

Kdo už četl nějaký literární kousek od Nabokova, už zná jeho styl psaní a oblibu v jemných ironických narážkách, takže už jim to ani nepřijde nějak jiné. Pro začátečníky s Nabokovovou tvorbou by ale mohla složitost textu představovat drobný problém, stejně tak jako francouzské citáty, které je ale možno na konci knihy ve vysvětlivkách dohledat. 

Román je psán ich formou z pohledu Humberta. Díky pohledu do jeho hlavy vidíme pravou podstatu Humbertovy vášně k Dolores, ne jen „obvyklé“ pedofilní šílenství, což je představa, které se nám automaticky objeví v hlavě doproázená obrázkem malé holčičky křičící o pomoc. Dolores není tak nevinná, jak by se mohlo zdát. Má všechny vrtochy jejího věku a nejvíce ze všeho myslí na sebe. Když je po smrti své matky nic netušíc vyzvednuta z tábora, začíná zcela odkázaná na milost a nemilost Humbertovi putovat šílenou jízdou po státech. V průběhu knihy se Loina letora horší a její znechucenost svým „únoscem“ vzrůstá spolu s počtem společně strávených dní.

Kniha je rozdělená na dvě části. První pojednáva o Humbertově historii, psychice a seznámení s Lolou. Druhá mapuje šílenou cestu po státech, mravní úpadky a neslavný konec obou hlavních hrdinů. Setkala jsem se s názorem, že ačkoli první část je skvělá, druhá je k smrti nudná. Já se musím přiznat, že se mi líbili obě části a nemohla bych vybrat jednu, která byla nudná. V druhé byly na začátku trochu táhlé popisy měst a hotelů, kde se na cestě zastavovali jako obyčejný otec a dcera, čekající na příjezd matky. Dohromady spolu ale obě části tvoří harmonický celek, protože pro změnu v první části byl děj trochu víc svižný (třeba život Humberta s Valérií a následný rozvod). 

Ikdyž je Lolita celosvětová klasika, nebyla jsem si jistá, co mám očekávat a proto mě – mile – překvapilo, že se nejdená o jakousi úchylnou pornografickou zpověď umírajícího vězně. Je to spíše příběh o nesprávné lásce, závislosti na společnosti a zakázané vášni. Lolitu by si měly přečíst všechny romantické duše, kterým se nehnusí neobvyklé páry, ale i filozoficky založení jedinci, protože v knize najdou více, než jde na první pohled vidět.