Nakladatelství: Domino
Počet stran: 402
Vazba: pevná s přebalem
Měl to být jeden z nejslavnějších večerů na světě. Přijela spousta novinářů a v hojném počtu se dostavila také newyorská smetánka. Hned na začátku slavnosti otevření muzea s artefakty z Vatikánu se objeví zloději přtevlečení za Templáře. Vcelku slibný začátek, bohužel přesně tady se to všechno pokazilo. Ona je ateistická archeoložka, on silně věřící detektiv. A zase hned od začátku je jasné, že skončí spolu. Aby všechno nebyla jen taková obyčejná, stokrát zopakovaná romance, nacpal Raymond Khoury kolem jako omáčku tajemný Templářský artefakt, ztracené dopisy, zlého kněze a spoustu dalších klišé.
Hned na začátek
se přiznám, že jsem od Posledního templáře čekala něco
jiného. Doufala jsem v akční kriminální příběh spojený s
historií. A z jisté části tam tohle všechno byla, ale má to
jedno velké ale. Historie byla všeho všudy zmíněná jen párkrát,
což mě, jako blázna do dějepisu trochu zklamalo a postavilo první
příčku k touze knihu vyhodit z okna. Jako kriminálka byl děj
průměrný a jak jsem na začátku čtení toužila po akci,
dostavila se mi v mnohem větší míře, než jsem schopna přijmout.
Další velký
problém se dostavil při bližším seznámení s hlavními
postavami. Tess byla moc hezká, cílevědomá, statečná a to bylo
na jednu osobu prostě moc ideální. Ikdyž je pravda, že jsem byla
nejvíce rozhořčena jejím rozhodnutím na konci knihy. Podniká
různá nebezpečí, občas riskuje svůj život, aby mohla lidem
vyjevit pravdu a nakonec se rozhodne z ničeho nic všechno zahodit a
předstírat, že se nic nestalo. Možná byl autorův záměr
vytvořit hrdinku, kterou budu hluboce nenávidět. Jestli ano,
klaním se jeho úspěchu.
Seriál jsem
neviděla, ani se na něj nechystám. Do knihy jsem se (s drobnými
výhradami) začetla, ale už jenom ta spousta dobrých náhod, které
na hlavní hrdiny padaly z nebe a konci, který mě hodně zklamal se
nehodlám dívat na jeho zfilmovanou verzi. Bohatě mi stačili fotky
herců, kteří jsou absolutně mimo mé představy a zkrátka už
mám Posledního templáře dost. Myslím si ale, že s takovýmto
dějem mohla kniha dopadnout ještě hůře, takže jenom za styl
psaní jsem si Raymounda Khouryho oblíbila.
Žádné komentáře:
Okomentovat