Divergence

Autor: Veronica Roth

Nakladatelství: CooBoo

Počet stran: 344

Vazba: pevná

 Odevzdanost. Sečtělost. Mírumilovnost. Upřímnost. Neohroženost.

Vítejme v Chicagu budoucnosti. Nic není jako dřív. Jakmile člověk dosáhne šesnácti let, musí se rozhodnout. Na výběr má z pěti frakcí, každá je typická nějakou charakterní vlastností.

Beatrice se narodí v Odevzdanosti. Na zkoušce je doporučena na tři frakce. Je Divergentní, což se trestá smrtí. V den volby má na výběr. Bude Beatrice poslušná dcera a zůstane s rodiči v Odevzdanosti, pro kterou je moc sobecká nebo půjde ve šlépějích bratra a rozhodne se pro jinou frakci i za cenu ztráty rodiny? 

Je to už nějaký ten pátek zpátky, kdy se na mě ze všech stran začaly trousit informace a slova chvály na dystopickou trilogii od Veronicy Roth. Ze začátku jsem Divergenci moc šancí nedávala. Trpěla jsem chybným dojmem, že tohle bude jen další romantická knížka pro pubertální dívky snící o svém princi na bílém koni. Taková ale vůbec není.

Všimla jsem si, že nakladatelství CooBoo má ve zvyku vydávat knížky, na které je radost pohledět, a ani Divergence není výjímka. Ale krása zevnějšku se nemůže vyrovnat příběhu uvnitř. Co může být větší štěstí, než nálezt knihu nejen krásnou na povrchu, ale i zevnitř?

Protože jsem člověk zvídavý a nesnáším překvapení, už před čtením jsem si zjistila alespoň nějaké drobnosti o knize a stručnou osu děje. Nejspíš jsem si tím zkazila hodně skvělých a nečekaných zvratů, ale jsem taková od přírody a už jsem si na sebe celkem zvykla. 

Čtyřka byl prostě něco. Zamilovala jsem si na něm jeho povahu, jeho vzhled a každým dalším slovem, které vyslovil jsem se do něj zamilovávala víc a víc. Byli dokonce chvíle, kdy jsem Tris záviděla – to se mi díky všemu tomu nebezpečí a ztrátám, které hlavní hrdinky překonávájí u moc knih nestává. Beatrice, která ze začátku vypadala jako další tuctová vystrašená dívka, se z této nálepky vyvlékla ihned, jakmile dostala šanci se volně a bez zábran projevit. Velmi jsem se s ní skamarádila, protože její síla byla něco tak neobvyklého a úžasného, že i kdybych chtěla, nedokázala bych Tris nenávidět.

Hlavní téma mě nadchlo. Nic jiného se o něm říct nedá. Kdybych byla na Trisině místě, nevím, co bych dělala. Možná bych se v den volby probudila se zatemněnou myslí, nasnídala se a skočila pod vlak.

Začala jsem číst bez jakkéhokoli očekávání. Skončila jsem se zatajeným dechem u konce, který přišel až moc brzy. Číst jsem prostě musela. Co na tom, že zítra píšeme velkou písemku, kašlu na zkoušení. Já prostě musela vědět, co bude s Tris a Čtyřkou dál. Touhle knížkou jsem byla jako posedlá. Myslím, že přesně tohle se stane, když autor, který ví, jak psát vytvoří unikátní příběh.

Už se jenom těším, až film Divergence dorazí k nám do kin (ikdyž jsem si Čtyřku představovala jinak, je tak sexy, že se dají jisté nesrovnalosti mezi mým Tobiasem a filmovým Tobiasem lehce přehlédnout) a já budu moct vytáhnout kamarádku na film podle nejlepší knižní předlohy (což bude změna, protože naposledy jsme spolu šli na pohádku). 

A co váš názor na Divergenci? Četli jste? Těšíte se na film?