Čas opovržení

Čarodějka Yennefer se svou svěřenkyní Ciri doráží do Gols Verenu, kde má mladá dívka začít studovat na kouzelnické škole. Zaklínač Geralt mezitím pokračuje v tom, co mu jde nejlépe - hubení příšer. Cesty všech tří se nečekaně spojí, když o noci Divokého honu Ciri ujíždí lesem, aby Bílého vlka našla. Jenže všude kolem zuří válka rozpoutaná Nilfgaardem, která hlavní postavy opět rozdělí a připraví jim nepříjemné chvíle.

Série Zaklínače se dočkala dvou her (třetí má vyjít v květnu 2015), seriálu a filmu (i když ne moc povedených). Čas opovržení je čtvrtý díl ságy a navazuje na povídkové knihy Poslední přání a Meč osudu a román Krev elfů.

 

Nejspíš už nemá cenu psát recenzi na žádného Zaklínače. Pokaždé se jen opakuji, jak je série čím dál více úžasná a že Andrzej Sapkowski nejspíš uzavřel smlouvu s ďáblem, který mu pomohl napsat vážně úžasný příběh. (Jenže mě baví pět na Zaklínače ody, takže je tu další recenze.)

Záměna hlavních postav

Tentokrát se třetí díl ságy věnuje hlavně Ciri. Je to ona, kdo prožívá v knize většinu příhod a Geralt s Yennefer nyní působili trochu jako vedlejší postavy. Proto se také měnil postupně celý náhled na princeznu Cirillu, která začíná být pro děj čím dál více důležitá.

Prostředí

Jak přibývají díly Zaklínače, tím roste i počet nepřátel. Díky rozpoutané válce jich v příběhu není málo. Takže je jasné, jakým směrem se bude Čas opovržení vyvíjet. Akce roste, šípů je čím dál více a nepřátele nejde spočítat. Čtvrtý díl ságy naskýtá mnoho chvil v čarodějnické komunitě. Přibližuje jejich život a zvyky a odhaluje trochu z Yenneferiny minulosti, o které toho stále není moc vědět.

Postavy

Největší plus je v celém Zaklínači hloubka postav. Působí realisticky a o žádné nelze stoprocentně říct, že je dobrá nebo zlá. Kolem hlavních hrdinů se motá spousta dalších postav, u kterých si ne vždy lze říct, jací jsou. Spousta vedlejších postav je ale můj kámen úrazu. Někdy je těžké si všechna jména zapamatovat, zvlášť když má osoba na děj jen malý vliv.

Napětí stoupá

Válka je všudypřítomná a prostředí se stává temnější. Souboje jsou pořád stejné - ty už drsnější udělat nelze - , ale hrozba je větší a hrozí nyní ve stejné míře od lidí stejně jako od příšer. Tím pádem se nikomu nedá věřit a jak stoupá napětí, vynořují se všude kolem zrádci.
Naštěstí si Sapkowski vzpomněl, že ikdyž se bojuje, trocha odlehčení atmosféry neuškodí. Proto sem tam nastrčil pár trpaslíků a o dobrou hlášku bylo postaráno.

Věcně a přímo

Polský autor pokračuje ve svém zažitém stylu psaní, kde místo zbytečných odboček text zaplňuje nekonečná akce (takže nic nového). Nové ovšem je větší míchání války a magie. Čarodějové rozhodující za krále a panovnící držící moc jen na oko jsou nejviditelnějšími důsledky probíhající války.

Na konec

Čas opovržení je zatím nejlepší díl ságy. Pokračuje tam, kde Krev elfů skončila a odhaluje postupně více a více tajemství Zaklínačova světa. Končí nečekaně a temně, takže láká na pokračování. Nemá cenu psát nic víc. Kdo Geralta zná, ví, že se má vždy na co těšit - kdo ne, určitě to napraví.


Napsal: Andrzej Sapkowski
Vydalo: Leonardo
Série: Zaklínač
Díl: čtvrtý




obrázek obálky použitý z webu martinus.sk