Deník 1938-1945

Za období druhé světové války padli v nemilost koncentračních táborů miliony židů, z nichž v nich šest milionů našlo svou smrt. Helze Weissové bylo v době začátku holokaustu osm let. Dotkl se ji každý protižidovský výnos a v období transportů byla postupně v Terezínském přestupním táboře, Osvětimi, Freibergu a jednom z nejhorších koncentračních táborů, Mauhautsenu. Žila v neustálém strachu a nejistotě a skoro každý den musela sledovat, jak její přátelé odcházejí pryč bez možnosti návratu.

 

Období šovinismu je častým tématem knih a je plno deníků židovských obětí, které přežily vlnu koncentračních táborů a rozhodli se o svých zážitcích promluvit. Jako nejznámější bych měla uvést Deník Anny Frankové, který je psán z úkrytu v zadním traktu. Oproti tomu se největší část Deníku odehrává v Terezínské ghettu a o životě předtím v Praze se autorka moc nezmiňuje. Přesto ale nečkejte další Jiskru života nebo Sophiinu volbu, Helze Weissové bylo mezi osmi a patnácti lety, když zažila různé koncentrační tábory a ve svém deníku popisuje realitu tak, jak byla. Nesnaží se šokovat tresty nebo prostředím, zbytečně neupozorňuje na násilí a špínu, protože to stejně tak jako tak bylo již dost zvýrazněno v jiných knihách z období druhé světové války.

Helga svůj příběh rozjíždí pomalu a někomu by mohl občas vadit její naivní pohled, který prostě nebude všem sedět. Začátek je tedy spíše průměrný a více než židovský deník připomíná Heidi, děvčátko z hor. Zhruba od odjezdu z Terezína se začne knížka nést ve čtivějším tempu, ale je dost nepřehledná – což ji ale nikdo nemůže mít za zlé, vzhledem k tomu, o čem všem autorka vlastně píše.

Horská dráha ale taky kolísá a vy na ni jdete znovu. Ve správnou chvíli umí Deník probudit pocit soucitu a tísně, zapůsobí a po dočtení k mozku těžko přichází signál „už jsem to dočetla“. Je hrozné, jaké měli židé životní podmínky a ještě horší byli výnosy proti nim, ale i když jste to už slyšeli ve škole, slova někoho, kdo to sám zažil působí opravdověji a mrazivěji.

Autorka vsadila na upřímnost a nic nevynechala, napsala každou křivdu, způsobenou na ní nebo jejích blízkých, upozornila na každý výnos, a to se ji vyplatilo. Někde to bylo sice už tlačení na pilu, ale nakonec to Helga vyvážila tak dobře, že příběh působil přesně tak, jak má dílo psané za druhé světové války vypadat.

Obsahovalo smutek, tíseň, strach, ale kromě toho také trochu naděje a víry. Deník 1938 - 1945 není tak dobrý jako Deník Anny Frankové, ale má v sobě něco víc, co se nám po dočtení odhalí. Kdo by ale chtěl další Annu Frankovou, když alespoň Helzin deník dopadl dobře?

7/10 

Napsala: Helga Weissová
Ilustrovala: Helga Weissová
Nakladatelství: Jota
Počet stran: 204