Bílá jako sníh, rudá jako krev

Napsal: Alessandro D´Avenia

Nakladatelství: Jota

Počet stran: 224

Vazba: pevná s přebalem

Leo je šestnáctiletý kluk jako každý jiný: rád se poflakuje s kamarády, hraje fotbal, prohání se na mopedu a žije v dokonalé symbióze se svým iPodem. Dlouhé školní hodiny by nejraději vymazal a učitele vidí jako živočišný druh, v jehož brzké vyhynutí nepřestává doufat. Takže když přijde nový supl na dějepis a filozofii, Leo ho přivítá pořádnou dávkou cynismu a nasliněných kuliček.

Ale zdá se, že tenhle mladý profesor je mezi ostatními vyučujícími nečekanou raritou. Když přednáší, dokáže všechny strhnout, často zabrouzdá mimo osnovy a každým slovem nenápadně pobízí své žáky, aby žili naplno a šli za svými sny. A Leo jeden velký sen má – jmenuje se Beatrice, nejhezčí holka ve škole. Beatrice je ztělesněním vášně, její rudé vlasy září na miliony světelných let a jediný její pohled Leovi otevírá brány ráje…

Ale než Beatrice vůbec zjistí, že ji někdo miluje tak, jak ani Dante Alighieri nemohl milovat, onemocní leukémií. Leo si poprvé v životě klade otázky, na které nenajde odpověď na internetu, ale musí se s nimi vypořádat sám, a vydává se bojovat za svůj sen. Pochopí nakonec, že sny neumírají, a najde sílu věřit v něco většího, než je on sám?

Jsou to asi tři dny, kdy se mi dostal do rukou tento příběh o lásce, která umí být sladká i hořká, která zraňuje i zaceluje rány a o lásce, kterou by každý chtěl zažít. Byla jsem nesmírně nadšená, když mi odepsala paní Sklenářová z Joty na email, kterým jsem prosila o reading copy Bílá jako sníh, rudá jako krev, která vyjde 11. června tohoto roku. Byl to prostě skvělý pocit, přečíst si knihu dříve, než je oficiálně k dostání na pultech v knihkupectví. Původně jsem chtěla knihu přečíst o víkend, protože jsme se měli sejít s tátou, takže jsem doufala, že udělám k recenzi nějaké fotky, jenže z toho nakonec sešlo, takže se musíme (vy – čtenáři- i já – recenzantka) spokojit s oficiálními fotkami, boužel – vim, nejspíše je to stejně jedno.

Román Bílá jako sníh, rudá jako krev byl napsán z pohledu chlapce, Lea. Leo je typický teenager, kterých je na světě tisíce. Je drzý, odmítá se řídit radami a je zamilovaný do nejhezčí dívky na škole. Ačkoli je přesvědčen, že on je pro Beatrice ten pravý, nemá odvahu ji oslovit a jeho maximální způsob kontaktu je sms s přáním k narozeninám. 

Jakmile jsem přečetla první stranu, měla jsem chuť odhodit čtečku hodně daleko a nechat čtení na neurčito, z Lea na mě dýchalo něco, co řvalo beznadějný případ. Tomuhle nutkání je ale nutné odolat a mírně se jím prokousat do té šťavnatější a vyrovnanější části Leova já, které si je jisté tím, co cítí. Na knize se dá pozorovat Leova proměna z chlapce zamilovaného do své představy dokonalosti do Lea muže, který uviděl krutou pravdu schovanou za růžovými brýlemi a ustál zkoušku reality.

Skvělou třešničkou na dort byl konec. Jeho všestranost umožňovala každému vidět závěr jinak, jak mohl někoho rozbrečet, další z něj může být spokojený, protože pro Lea vše dobře dopadne – a to je hlavní, je přece čelní postava.

Co se nedá Alessandrovi D´Aveniaovi upřít je jeho tvorba vět. Ten člověk jako by sám vdechoval Leovi a Beatrice život už jen výrazy, které používá. Skrze stránky prosakují všechny ty barvy, jako bílá, která všechno zavinila a rudá, jako Beatriceiny vlasy.

Nakladatelství Neoluxor přirovnalo knihu Bílá jako sníh, rudá jako krev k slavnému dílu Johna Greena Hvězdy nám nepřály. Kolem mě se celé šílenství jen mihlo a Hvězdy jsem nečetla, ale nějakou tu dějovou kostru mám vyspoilerovanou, ale chci říct, že do knihy by se nikdo neměl pouštět s očekáváním dalších Hvězd. Bílou jako sníh by měl člověk číst kvůli ní samotné, ne protože miluje Hazel a Augusta a shání něco, co bude to samé, jen s jinými vypravěči. Na tohle je dobré najít si na internetu fanfiction nebo jít do kina na film, za mě určitě mohu říci, že Bílá jako sníh je opravdu dobrá kniha, která si zaslouží nebýt porovnávána s jinými romány, ale být oblíbená sama za sebe, protože je jisté, že si své fanoušky získá, i kdyby třeba jen za formu psaní, která je opravdu příjemná a nenáročná.

Knihu rozohdně doporučuji i těm, co jinak nečtou knihy o smrti a lásce, protože pod tou smrtí a láskou se skrývá divoká duše kluka, který je neuvěřitelně zamilovaný a musí si ujasnit své priority, musí vyrůst. Jeho cesta vede přes mnoho překážek a on sám občas klopýtne a spadne, ale po chvíli se zase vztyčí a pokračuje dál, a sám román pak povzbuzuje člověka, že má až chuť udělat něco se svým životem, dokud ještě má možnost, protože až po dočtení Leova a Beatricina příběhu si uvědomí, že jeho čas není neomezený.

Děkuji nakladatelství Jota za reading copy.