Dlouhý pochod - Stephen King

Napsal: Richard Bachman

Nakladatelství: Beta-Dobrovský

Počet stran: 280

Vazba: pevná s přebalem

Už odzvonilo nudným vědomostním kvízům, lidstvo miluje výzvy. A právě proto byla vytvořena soutěž Dlouhý pochod. Účastníci jsou složitě vyhodnocováni a podstupují testy způsobilosti. Když se na člověka usměje štěstí, může se účastnit soutěže o život. Porušení jejich pravidel vede k smrti a tak z původních sto chlapců na konec dojde jen jeden. Garraty je mladý a pořádně nechápe, co udělal, když se do Pochodu přihlásil, ale tvrdá realita do něj narazí hned po smrti prvního chlapce. Garraty se ale nemůže zastavit a skončit. Má jen dvě možnosti, jít nebo zemřít.

Dlouhý pochod je kniha plná zvratů a brutálních konců lidských duchů, které jsou tvrdě přehlíženy v honbě za vítezstvím. Samozřejmě, jak je u Kinga zvykem, i v Dlouhém pochodu se najde místo pro sexuální úvahy, které jsou napsány jakoby jen tak mimochodem, ale s úžasnou přímočarostí, která odděluje Kingovky (popřípadě Bachmanovky) od příběhů o věčné lásce.

Všechny postavy měly nějaký ten rub a líc, protože nic není černobílé a co se na začátku cesty zdálo Garratymu jako špatná věc, dostává na hranici mezi smrtí a životem jiný význam. Ne lepší, ale výhodnější, protože nikdo nechce zemřít, každý má někoho, ke komu se chce vrátit, pro koho mu stálo za to riskovat život.


Vysněná Cena mezi všemi chodci vysí jako naostřená gilotina, která hrozí každou chvíli utrhnutím. Cena může být cokoliv, je to jen vaše volba. A pro tohle stojí za to trochu zariskovat, nebo ne?

Kromě Garratyho je v Pochodu spousta dalších postav, ale většinu zaregistrujeme, až když se ozve varování a střelba pušky. Je tu ale menší skupinka, ve které se Garraty drží už od začátku. McVries a Garraty si vzájemně zachrání životy a uzavřou spojenectví.

Dlouhý pochod měl svou tíživou atmosféru, protože většině pochodujícím byla jasná pravděpodobnost toho, že se výhry dožijí právě oni. Stejně doufají a naděje je právě ten motor, který je žene dál a dál, ale na psychiku je to prostě moc a tak se stává, že si nějaký nešťastník prostě lehne a je zastřelen. Vyhlídka ponižující smrti a malá pravděpodobnost přežití bylo něco, od čeho se nešlo odtrhnout, ale hlavní byly na knize úvahy. Rozhovory mezi chodci dodávaly jinak obyčejné vyvražďovačce nový nádech, který knihu postrčil tím směrem, kterým mohla lidem vlézt do hlavy a zakořenit se tam na hodně dlouho.

A vysvětlení pro jméno autora napsaného výše: Sám King na začátku Dlouhého pochodu napsal, že Bachman opravdu žil a když díky Kingově přiznání identity zemřel, mrzelo ho to. To jen tak mimochodem, pro upřesnění :)