Obraz Doriana Greye

V Anglii se talentovaný malíř Basil Hallward pomalu zamilovává do nádherného mladíka s nevinnou tváří – Doriana Graye. Prostřednictvím svých obrazů dává průchod citům chovaným k chlapcově skromnosti, mládí, kráse. Jednoho dne, kdy Dorian opět stojí modelem, poznává umělcova přítele, lorda Henryho, který ho učaruje svými otevřenými názory a cynickou povahou. I díky němu přijde mladý Gray na nápad použít svůj nejnovější portrét k uchování věčné krásy a mládí. Obraz se mění spolu s úpadkem Dorianovy povahy, zatímco jeho majitel zůstává stále stejný.

Jsou knihy, které po povinném přečtení k maturitě odhodíte a doufáte v ryhclé zapomnění maximálně během dvou měsíců. Pak je tu ten druh, který si v klidu přečtete, zapamatujete, už se k němu dále ale nevracíte. A potom jsou tu romány, které vám změní pohled na povinnou četbu celkově a dokážou, že jste na ně celou dobu měli špatný názor. Obraz Doriana Graye bych řadila do poslední skupiny, přestože se nejedná o bezchybné dílo – tady ovšem jde spíš o obsah než styl psaní.

Příběh začíná v rozkvetlé zahradě, romantickém prostředí, kterého se autor loajálně drží po celou knihu. Z přírody se přesouváme do divadla, putiky, děsivých zaprášených místností – vše popisováno v dlouhý souvětích obsahujících mnoho přídavných jmen, tím pádem se z věty původně na jeden řádek dostáváme třeba až na tři. V knize je tak oproti popisům celkem málo přímé řeči. Chvílemi trochu únavné, jinak ale nic, co by se nedalo s mírným brbláním přežít.

Co se ale autorovi nedá upřít je hloubka hlavních protagonistů stejně jako perfektní popis změny povahy a duševních pochodů. Vše působí realisticky a jak už jsem výše poznamenala – dokud je naprosto geniální příběh, nějak se smířím s drobnými nedokonalostmi v provedení. Ovšem nejsem si jistá, jestli je tak kniha už původně napsaná, nebo se jedná o „kouzlo“ překladu.

Příběh je směsicí fantasy, horroru a psychologického románu. Na své si přijdete, jste-li fanouškem alespoň jednoho žánru. Mně osobně se román líbil moc, ale nebyla jsem v žádném případě připravená na to, jak se mnou po psychické stránce zamává. Například sledovat Dorianovu přeměnu z naivního děcka do nechutné zrůdy ve mně budilo silné emoce a ani osud chudáka Hallwarda mě nenechal chladnou.Filmové zpracování knihy s Benem Barnesem v hlavní roli je oproti předloze dosti pozměněnou verzí, ale Barnes je prostě neuvěřitelný krasavec a rozhodně se ve filmu vyskytuje více gayských scén, z kterých jsou některé opravdu dost žhavé, takže by se u snímku vyplatilo varování ohledně samovznícení (a to ani nemluvím o úžasném Colinu Firthovi, stvárňujícím lorda Henryho). Oproti tomu jsou v románu jen jemné náznaky a když už se něco děje, jedná se o čistě platonickou stránku věci (jak jinak, uvážíme-li období, kdy se příběh odehrává).

U posledních stránek jsem se na čtení vůbec nemohla soustředit, konec mi přijde poněkud moc rychlý, ale rozhodně mi poskytl potřebné zadostiučinění a patřičně zmírnil mé roztrpčení nad různými rozvahami a rozhodnutími hlavního hrdiny.

7,5/10

Autor: Oscar Wilde

Nakladatelství: Omega

Rok vydání originálu: 1891

Rok vydání v ČR: 2013

Počet stran: 192